Listopad 2012

♥Povídka #4 - Ty dostaneš, osud bere♥

13. listopadu 2012 v 22:30 | Miss○○ Invisible |  Jednodílné
Každý v životě alespoň jedenkrát někho pro nás vzácného ztratíme. Může to být kdokoli.. A nikdy to nemůžeme čekat, natož se na to připravit.. Na toto chmurné téma jsem při své náladě pro tvořivost napsala krátkou povídku..

-------------------------------------
Milovala kostely. Ne snad pro jejich zvláštnost, pro jejich historii nebo že by snad měla nějakou víru. Milovala je jiným způsobem než všichni ostatní. Přesně věděla, kdy bude kostel prázdný a vždy večer, když už lemovaly cestu jen pouliční lampy, vstupovala do kostela poslouchat, jak kostelník hraje na varhany. Milovala ten zvuk. Milovala ten pocit, který cítila, když ty úžasné tóny poslouchala. Dokázala tak nečinně sedět hodiny a při tom nemyslet na nic. Chodila si sem pročistit duši, vyčistit hlavu a utéct před životními problémy.
Nikdy jí nenapadlo, že jednou bude sedět v přeplněném kostele a nebude ty varhany chtít slyšet. V kostele, kde obyčejný nádech je slyšet jako když kladivo upadne, zase tak nečinně seděla. Slyšela jen vzlyky a nářek všude kolem. Ona se nezmohla na nic. Nevnímala ty slova robustního pána, slzy kutálející se jí po tváři, ani vzlyky ostatních lidí. Seděla tam a vzpomínala. Nemohla tomu uvěřit.. Nechtěla! Jak je to jen možné? Vždyť nedávno se spolu hádali o to, kdo vynese odpadkový koš? Taková prkotina...Dokázali se pohádat kvůli kde čemu, ale nikdy, nikdy by nepřála svému bratříčkovi, aby slyšel zvuk smutečních varhan!
Jak se to jen mohlo stát? Proč jen ten krásný, donedávna obdivuhodný a uklidňující zvuk varhan jí teď tak deprimoval a rozčiloval? Ne! Nechce slyšet ty slova lítosti, ani ty lži o tom, že čas všechno zahojí. Chce jen vrátit čas.. Říct malému bráškovi něco hezkého.. Nechce, aby tohle bylo jejich poslední setkání.. NE! Nemůže být...


Názory??
------------------------
NEKOPÍROVAT!!
MOJE VÝROBA!!!
link me:

♥Online - po dlouhé době :)♥

4. listopadu 2012 v 12:06 | Miss○○ Invisible |  Moje Kecy
Mohla bych tu jmenovat donekonečna nějaké ,,výmluvy" typu: škola, zkoušky, nechuť, čas,.. Ale proč? Výmluv je na světě tolik, že se v tom člověk ztratí..:)
Hlásím, že jsem živá a (zatím) i zdravá. Mezitím co jsem tu nebyla, začal Podzim a také už přeběhl první sníh..
A během té doby se toho stalo přece jen moc.. Konečně mám to tetování..:) Asi jediná pozitiva. Jinak jsem po*rala závěrečky v autoškole.. Ale to už prosím neřešte! :D Opravky dělám teď ve středu. Jinak Fanda (pamatujete si ho ještě? Můj velký omyl, spolužák..:/ Tři měsíce..) mě dokázal, jak moc je ubohej.
Jak jinak to říct? Vymýšlí si a lže o tom, co se mezi náma stalo a co se děje teď. Od rozchodu ho ignoruju a on vykládá že jsem pí*a, protože ho pořád ztrapňuju a navíc svým kámošům lhal a řikal jim, že se on rozešel se mnou a takový řeči. Aby náhodou nebyl za idiota. No a teď si panáček našel nějakou holku (opět ze školy:D) a vykládá o ní, jak je hnusná a že s ní chdí jenom z krize a o mě zas, že na ně házím vražedný pohledy (prý nejspíš žárlím) a přitom jsem je spolu nikdy neviděla!! Řekněte mě co je tohle za idiota? Co z toho má? Pěkně mi hnul mandlí a mám sto chutí si ho ve škole přede všema podat, aby to všichni věděli, co je zač. Ještě že mi to kamarádka řekla co si vymýšlí a co kde říká. A ještě to ten chytrák vykládá po vlaku, kde je polovina naší třídy. Fakt..:/ Zabila bych ho. No, řekněte mi, co byste dělali na mém místě? Mě je sice celkem ukradený, co si o mě nebo o něm myslí jeho kamarádi, ale aby mě pomlouval i mezi mýma a uplně v pohodě se přede mnou producírovat, tk to ne!!
Musím se uklidnit..
Zase se někdy ozvu. Mějte se

obrázek od >Charlotte<