Na pokračování

♥Zabiják - 7.ČÁST♥

31. července 2012 v 12:06 | Miss○○ Invisible
Nevím, jestli to ještě vůbec někdo čte, ale byla bych ráda kdyby jo.. :)
Měla jsem tvořivou náladu a tak jsem napsala pokračování..
Omlouvám se opět za délku, ale snad to přelouskáte. Tak pěkné počteníčko ;-)

----------------------------

Nadechla jsem se a na chvíli zapomněla, že bych mu to neměla vůbec říkat. Ale už tak strašně dlouho to v sobě dusím a potřebuji to konečně někomu říct..
,,Je to těžké.. Ale když to shrneme, tak jsem vlastně přes rok vyrůstala sama. Máma se s tátou rozvedli.. Vlastně, táta s mámou.." odmlčela jsem se a zamyslela.Vždyť já vlastně ani nevím proč se rozvedli!!
,,Nikdy mi vlastně neřekli, proč." Pokračovala jsem. ,, Dostala jsem se do péče matky, protože otec neměl byt a v té době ani dobrou práci, aby mě uživil.. Jenže moje matka se zhroutila. Přestala chodit do práce, ze které ji po chvíli vyhodili, přestala chodit ven. Pokud tedy nepočítám její noční výlety za chlastem." Při té vzpomínce se mi sami do sebe nahrnuly slzy do očí. Draly se ven a dávaly jasně najevo, že to tak moc bolí. Při vzpomínce na mámu, na moji mámu - ne na tuhle osobu, co ani neznám, se mi vážně chtělo brečet. Vždyť je to jen rok, co jsme ještě byli šťastní všichni tři a máma byla skvělá. Najednou je to všechno pryč a změnil alkohol. Zarytě jsem se zamyslela, že jsem přestala mluvit úplně. Jen jsem zírala přes sebe, jakoby tam ani nikdo nebyl. Tomáš mě pohotově vzal za ruku a se smutným výrazem se dožadoval mojí přítomnosti: ,, Nemusíš to už vyprávět, jestli je to pro tebe tak bolestivé." Byla jsem mu vděčná, že to řekl. Vždyť by mu na mě nemuselo záležet! Mohl by se smát mému utrpení, nebo naopak říct, že to jsou jen ,,dětské starosti". Ale on se zajímal o moje pocity. A tak mě asi něco donutilo vyprávět dál aniž bych jeho nabídku s chutí přijala.

♥Zabiják - 6.ČÁST♥

25. března 2012 v 14:58 | Miss○○ Invisible
Už je to celkem dlouho, od doby poslední části, tak pro případ, že si to nepamatujute, můžete nahlednou do archivu. :)
Tahle část není nijak záživná a nic moc se tam neděje, ale je celkem klíčová.. :)
Tak pěkný počteníčko. ;-)

--------------------------

Nejprve jsem se zarazila, když jsem viděla jen záda nějakého muže. Pak se na mě ale obrátil a já opět viděla ty svůdné medové oči a jeho doširoka roztažený úsměv. V ruce držel květináč s orchidejí. Musela jsem se pousmát. Ale co tu asi dělá?
Trochu neomaleně přistoupil a s jemným strachem v hlase mi podal květináč:,, Bohužel už jsem prošvihl všechny pugéty." Opět se pousmál a já si lehce přičichla k orchideji. Byla to blažená a kouzelná vůně. Pohrávala jsem si s kvítky a stále jsem z květiny tahala tu její přenádhernou vůni. Kdypak jsem naposledy dosrala květinu? I kdyby takovouhle nezvyklou. Bylo to moc pěkné. Teprve teď jsem si uvědomila, že na mě celou dobu zírá.
,,Co potřebujete?" otázala jsem se konečně.
,,Vaše matka se konečně probudila, myslel jsem si, že byste to měla vědět." stále se na mě upřeně díval, až mě to znervózňovalo.
,,Ptala se po mně?"

♥Zabiják - 5.ČÁST♥

29. ledna 2012 v 14:44 | Miss○○ Invisible
Napsala jsem další pokračování.. Víceméně je to jen seznámení s prostředím, ale snad Vás to bdue bavit.. ;-)
Ostatní části povídky najdete TADY

----------------------------

Těch pár věcí jsem nevybalovala dlouho, ale stejně jsem za celý den byla unavená, takže jsem se položila na postel, abych si trochu odpočinula. Nikol však neměla vůbec žádný důvod mě nechat spát a tak se dále vyptávala. ,, Co si provedla, že tě do tohohle cvokhousu dotáhli??" seděla klidně na posteli a pohupovala nohama. ,,Promiň, ale já se o tom vážně nechci bavit." Řekla jsem už trochu unaveně. ,,Fajn" sykla uraženě a položila se na polštář. Po chvíli ticha opět promluvila. ,,Já jsem dostala na výběr - buď tohle nebo nápravný zařízení. A to bych se mohla vy*rat nechat se někde buzerovat. Tady to taky není nijak slavný, ale dá se to přežít. Nejlepší je, že rodiče si se mnou nevěděli rady." Vůbec jsem nepochopila, proč se najednou začala hlasitě smát. Byl to takový ten zvláštní smích, jak když chcete něco zamaskovat, ale nevíte jak, tak se smějete. Když si všimla, že se na ni podivně dívám, spustila: ,,Chápeš to? Vlastní rodiče si se mnou nevědí rady. A vůbec je nenapadne, že jsem se přidala k bandě kluků a nechala si tajně propíchnout ksicht, udělat dredy a úplně změnila chování jen kvůli tomu, že se věnovali tomu blbýmu spratkovi a mě uplně přehlíželi. Chápeš to??" zavrtěla jsem bezmyšlenkovitě hlavou, protože mě zaráželo s jakou agresí to říkala.

♥Zabiják - 4.ČÁST♥

28. prosince 2011 v 19:39 | Miss○○ Invisible
Tak už jsem se došmoulila k dalšímu pokračování, aby jste měli co číst a také hodnotit. :) Snad jste předchozí části ještě nezapomněli.. Ale kdyby náhodou jo, tady je máte:
První část si můžete přečíst → TU
Druhou část → TU
A třetí část → TADY

----------------------------------------

Vše bude v pořádku?? Jak to může být v pořádku?? Já nikam nechci. Vždycky jsem si vystačila sama a najednou se o mě někdo zajímá?? ,,Ne, já s vámi nikam nepujdu." Okřikla jsem je na kraji zoufalství. Chtěla jsem se otočit na patě a zavřít jim dveře před nosem, ale policista, který doteď nemluvil, takže jsem si ho téměř nevšimla, mě chytl za rukáv a klidně řekl: ,, Dětský domov není trest, ale pomoc" upřel na mě pohled, jakoby snad koukal skrze mě a dal mi jasně najevo, že tuto bitvu mám prohranou. Ale počkat, táta! Vždyť já mám ještě tátu. Najednou mi v hlavě svitla naděje a já jí potichu vyslovila: ,, Táta…"

♥Zabiják - 3.ČÁST♥

28. prosince 2011 v 19:35 | Miss○○ Invisible
Zveřejněno dne: 13. srpna 2011 v 22:02


Je tady další část povídky. První část si můžete přečíst → TU
Druhou část → TADY

------------------------------

Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale stále byla noc. Ještě že je sobota a nemusím do školy. Když jsem odcházela z nemocnice, ten pěkný doktor se na mě usmál. Mně se ale smát nechtělo, takže jsem jen odvrátila pohled. Doufám, že to pochopil.
Nasedla jsem na kolo a vlekla se temnými a studenými ulicemi jako hlemýžď se svou ulitou po trávě. Přemýšlela jsem, jak to ještě bude dlouho. Jak ještě dlouho matčino tělo dokáže snášet takové ničící účinky alkoholu. Nechci ji ztratit. Musí se prostě vzpamatovat!
Zapadla jsem do postele, ale ještě dobré tři hodiny jsem přemýšlela nad vším možným.. Přehrávala si vzpomínky.. Ty šťastné, když jsme byli ještě rodina, ale i ty zlé za poslední rok a něco. V takových chvílích mě mrzelo, že nemám nějakého sourozence. Nějakého staršího bratra (nebo sestru), který by mě utěšil a byl nad věcí, když bych já byla v koncích.. Ale bohužel tu nikdo nebyl. A nebyla tu ani žádná kamarádka, které bych se mohla vyzpovídat. Kterou by zajímaly moje problémy, protože jí na mně záleží. Jsem tu sama. Jsem na všechno sama. A to mě ničilo ze všeho nejvíc.

♥Zabiják - 2.ČÁST♥

28. prosince 2011 v 19:32 | Miss○○ Invisible
Zveřejněno dne: 1. srpna 2011 v 14:51


Je tady druhá část povídky. První část si můžete přečíst →TU
Je zase trošku delší, ale zkrátit to opravdu nešlo.. =D ;) Já když se rozpíšu, tak mě těžko něco zastaví ;)
Snažila jsem se, aby ty lékařské poznatky a vše souhlasilo, takže malé nesrovnalosti mi prosím odpusťte. ;)

----------------------

Zažila jsem toho hodně, ale tohle bylo něco nového.. Něco děsivého. Chvíli jsem jen zírala a nechtěla tomu věřit, ale pak jsem se rychle oblíkla, popadla mobil a šla si pro kolo. Nemocnice se dá na kole zvládnout za půl hodiny. Ačkoli byl květen, byla zima. Ještě než jsem nasedla na kolo, zapla jsem si mikinu až ke krku. Po deseti minutách jízdy jsem začala litovat, že jsem si radši nezavolala taxi. Temné ulice, které bývají strašidelné dost často i ve dne, byli teď ještě daleko horší. Jakoby čekali na mě. Až pojede můj stín a mohou si na mě smlsnout. Pouliční lampy byly v této části omezeny na minimum, takže jsem sotva viděla na silnici a bezdomovci na chodnících a v uličkách mě celkem znervózňovali, takže jsem pořádně šlápla do pedálu a v nemocnici jsem byla za 20 minut. Kolo jsem šoupla do stojanu a vřítila se do nemocnice jako torpédo.

♥Zabiják - 1.ČÁST♥

28. prosince 2011 v 19:30 | Miss○○ Invisible
Zveřejněno dne: 8. července 2011 v 16:26


Zabiják

,,Fuj, co to je za hnus?" neodpustila jsem si poznámku na talíř jídla, kterej přede mne postavila moje máma. Naurážela jsem její kulinářské umění, protože naposledy mi uvařila tak před pěti lety, urážela jsem pouze ten instantní blaf, kterej zase koupila nejspíš na ulici za deset korun. Vypadal totiž, jako by už prošel jednou žaludkem. Bez zájmu jsem do toho rejpala vidličkou a ani v nejmenším jsem neměla v úmyslu to jíst.
Máma se najednou zvedla, otevřela téměř bezmyšlenkovitě lednici, vytáhla láhev rumu, dala si dva loky a zase lahev vrátila. ,,Aby to líp klouzalo do žaludku" usmála se. A je to tady zas. Takže jídlo byla jen záminka, aby se mohla napít. Bylo mi divný, že vůbec něco jí. Obvykla totiž snídá, obědvá i večeří nějakej alkohol. Od tý doby, co nás opustil táta začala totiž nasávat jako houba.
Už jsem si zvykla, že si sama musím vydělávat na školu i školní potřeby, že se sama musím stravovat a taky oblíkat. Je mi patnáct a místo toho, aby se o mě máma starala, starám se já o ní.
 
 

Reklama